Prvním českým majitelem tohoto vinného sklepa byl od r. 1945 p. Bohuslav Minařík st., který v něm vyráběl víno až do své smrti, tedy do r. 2001 kdy zemřel ve věku 76 let. Sklepní chodba byla původně delší než 120 m , ale kolem r. 1970 byla uměle zasypána dovezeným pískem z obav před sesuvem. Z důvodu vad kanalizačních vedení nad chodbami docházelo v těchto místech k podmáčení a v jednom případě došlo v těsném sousedství k závalu chodby. Naštěstí v té chvíli nikdo nebyl uvnitř, ale všechno víno včetně ceněného archivu bylo pryč.
Proto je dnes hlavní sklepní chodba dlouhá pouze 25 m . Od p. Bohuslava Minaříka ml – syna byl sklep námi koupen v r. 2007. Pan Bohuslav Minařík st. sloužil v Dobšicích u německých sedláků – Franze a Anny Scheiberových na č.p. 78 jako čeledín. Starší manželé nekolaborovali s Němci a nepodléhaly nutně Benešovým dekretům – odsunu, ale cítili se býti Němci a tak tehdy odešli. Mladý čeledín si zažádal o přidělení budovy, polností a vinného sklepa, který po nich zůstal tehdejší Národní správu a byl úspěšný.
V době zakládání JZD byl každý majitel polností přinucen do nich vstoupit včetně rodinných příslušníků. Pan Minařík st. chtěl svým synům dát možnost jít se vyučit třeba jinému řemeslu, a tak směnil svůj dům za dům, ke kterému polnosti nenáležely, a tak se této družstevní povinnosti vyhnul. Sklep si ale ponechal, protože on a vinaření – to byla láska na první pohled. Tato velká láska mu vydržela po celý zbytek jeho života.
Pro zajímavost uvádíme, že sklep sousední (blíže k hlavní komunikaci), patřil starousedlické rodině Požárů z č,p. 75 a babička současného majitele tohoto vinného sklepa paní Marie Požárová tento prodala v 70. letech za 3.000,- Kč, protože všechny její pozemky vč. vinohradu obhospodařovalo tehdejší JZD Rozkvět a tedy se v rodině nevinařilo.
Jelikož zmínky o osídlení Dobšic pocházejí již z 12. století, máme pádný důvod se domnívat, že historie budování sklepů sahá cca 400-500 let zpět, možná i více. V některých vinných sklepech v okolí se zachovaly masivní původní velké lisy na víno z masivního dřeva, v Dobšicích je jich dnes – v r. 2008 – 5 kusů. Zbytek byl majiteli sklepů zničen, protože dnešní, modernější lisy zaberou mnohem méně místa. Největším zachovaným lisem v Dobšicích je lis s ramenem 9m dlouhým s rozměrem trámu 57×57 cm a je na něm vytesán letopočet 1739.
Tento je umístěn ve sklepě naproti dnešního Kovářství Švajka. Dá se předpokládat, že takovouto investici si mohl dovolit pouze vinař, který již hodnou dobu vinaří nebo byl již nastoupivší další generací vinařů a že tedy sklepní chodba na uskladnění jeho výrobků existovala dávno před zakoupením či výrobou takovéhoto obřího lisu. Místní obyvatelé byly Němci a Češi, kdy větší podíl obyvatel Dobšic v předválečné době tvořili Němci. Tyto dvě národnostní skupiny mezi sebou až do příchodu nacistů neměly problémy a nezřídka si mezi sebou vypomáhaly při hloubení chodeb.
Hloubení chodeb se provádělo hlavně v zimních měsících, když na polích nebyla práce. Sklepy v naší oblasti se velmi liší. Některé jsou široké pouze 2,5 m , vysoké 2,2 m a dlouhé třeba i 200 m , jiné s množstvím bočních výklenků a chodeb. Dalším typem sklepa je široký 5m s výškou až 5m, ale tyto sklepy nebývají tak dlouhé. Jedno je ale spojuje, jsou ručně kopané (spíše škrabané klasickými motykami) v pískovcovém masivu. Podle pamětníků jsou některé sklepy propojené za účelem ochrany před válečnými nálety, před válkou tyto propoje nebyly.
Dnes jsou tyto průchody z jednoho sklepa do druhého zazděné. Dochované ústní zprávy praví, že velmi kvalitní pískovcový materiál získaný při hloubení chodeb, se z naší oblasti vyvážel až do Vídně, kde byl použit na štuky zámožných majitelů domů, paláců a jiných významných staveb. Vinných sklepů a hlavně ochutnávání vína využívali hojně víkendoví znojemští výletníci. Místní drobní vinaři otevřeli v pěkných dnech své sklepy, postavili venku pár stolů a svoje víno nabízeli výletníkům.
Největším dobšickým vinařem před 2. světovou válkou byla česko-německá rodina Andrle, která vykupovala od ostatních drobnějších vinařů jejich úrodu. Ti si nechávali pouze víno pro svou spotřebu a dál s ním většinou nikdo neobchodoval. Vinný sklep rodiny Andrle stojí dodnes a je zrekonstruovaným sídlem Vinařství Hort v naší sklepní uličce. Tato rodina, pocházející z Hrotovic, vlastnila i dnes už neexistující hotel U Černého medvěda na náměstí TGM ve Znojmě.
Původní obyvatelé Dobšic používali vyrobený vinný mok i na míchání nápoje zvaného „špric“ nebo „légrák“ – dnes se mu říká „vinný střik“ – tedy víno smíchané s vodou.* Tento nápoj se pil při práci na polích, protože potlačoval pocit žízně i za těch nejparnějších dnů a i víno, které se takzvaně nepovedlo, bylo na tento nápoj dostačující.
* V dnešní vinařské hantýrce označuje slovo „légr“ usazeninu (kal), která se vytváří při samočinném čištění vína na dně sudů a tento se v dnešní době vylévá.
Po odsunu Němců ze Sudet, tedy i z Dobšic, bylo dostatek vinných sklepů bez majitele, který v něm musel nechat všechno víno. Tehdy vznikaly party chlapů, které podnikaly nájezdy na ty sklepy, o kterých se vědělo, že jejich majitelé byly odsunuti. Odtud tedy pochází termín „vypít sklep“.
